Recenzia - AERO 66: Suchoj Su-25

V prosinci letošního roku tomu bude již dvacet let, kdy z české oblohy zmizela nezaměnitelná silueta robustního bitevního letounu Suchoj Su-25. Jeho prototyp přitom vzlétl již v únoru 1975 a velkou oblibu u personálu si typ získal zejména během na-sazení sovětského letectva v Afghánistánu v 80. létech minulého století, které také mělo zásadní vliv na jeho další rozvoj.

V uplynulých desetiletích se „Pětadvacítce“ věnovalo množství autorů ať již formou článků, či nejrůznějších monografických publikací. Ta nejnovější pochází z pera Jakuba Fojtíka a uvedena na trh byla letos na jaře nakladatelstvím Jakab Publishing v řadě sešitů Aero pod číslem 66.

Na standardních 52 stranách nás seznamuje nejen s okolnostmi vzniku a konstrukcí letounů řady Su-25, ale i jejich službou u nejrůznějších uživatelů po celém světě. Z pohledu naší letecké historie určitě stojí za připomenutí, že prvním zahraničním provozovatelem se v roce 1984 stalo tehdejší Československo, které postupně do roku 1988 převzalo 36 jednosedadlových Su-25K a dva dvousedadlové Su-25UBK. Tuto skutečnost samozřejmě nemohl autor opomenout, i když se vzhledem k limitovanému počtu stran publikace zaměřil jen na základní shrnutí známých faktů o službě typu u nás až do jeho vyřazení v České republice v roce 2000 a na Slovensku v roce 2002.

Hlavní přínos sešitu tak lze proto spíše spatřovat v souhrnné formě, v jaké na dané letadlo nahlíží, kdy je stručně popsáno i jeho rozšíření do řady zemí po rozpadu Sovětského svazu, včetně operačního nasazení. V posledních dvou desetiletích pak letouny podstupují i zajímavé rozsáhlé modernizace, a to jak v domovském Rusku za přispění mateřské konstrukční kanceláře, tak v dalších zemích.

Představen je tedy ruský projekt a vybavení  Su-25SM včetně jeho nejnovějšího standardu SM3, zajímavý izraelsko-gruzínský program Su-25KM Scorpion, ukrajinské modifikace řady M1 či běloruský projekt Su-25BM, který si pro své letouny v nedávné době vybral Kazachstán a poněkud překvapivě v roce 2018 také Bulharsko. Popisy těchto modernizací doprovázejí i fotografie pilotních prostorů, a tak si lze velmi dobře udělat konkrétní představu o přístupu jednotlivých uživatelů k dané oblasti.

Autorovi se podařilo shromáždit velké množství takřka výlučně barevných fotografií z provozu „Pětadvacítek“ u jednotlivých uživatelů po celém světě, což ocení především modeláři. Zejména stroje afrických letectev, Iráku, Peru nebo nástupnických států Sovětského svazu se vyznačují zajímavý-mi kamuflážními schématy či kresbami, která jsou středoevropským pohledem netradiční.

Vedle základní řady Su-25 není vynechán ani popis výrazně zdokonalené varianty Su-25T/TM a námořní verze Su-25UTG, jež ale vznikly pouze v několika kusech. V prvním případě šlo  u projekt z přelomu osmdesátých a devadesátých let, ve druhém o speciální modifikaci vybavenou záchytným hákem vyvinutou na základě potřeb sovětského námořnictva, požadujícího cvičný stroj určený pro přípravu jeho pilotů na provoz z letadlové lodi Tbilisi (nyní  zná-mé pod jménem Admiral Flota Sovetskogo Sojuza Kuznecov). Vše tradičně doplňují barevné bokorysy a snímky detailů.

AERO 66: Suchoj Su-25 / autor: Jakub Fojtík

AUTOR TEXTU: JAN ČADIL