Události & historie druhé svetové války - 03/2012

Válečné akce západních Spojenců na středomořském válčišti v létě a na podzim 1943 představují dokonalý veletrh zmařených šancí. Bez ohledu na absolutní převahu ve všech druzích ozbrojených sil nedokázalo spojenecké velení využít žádné šance k dosažení rychlého a rozhodujícího úspěchu. Hlavní vinu na tomto stavu nesla politika. Britský premiér Churchill měl od počátku zcela jasnou představu ohledně spojeneckých vojenských akcí ve Středomoří po ovládnutí severní Afriky – žádal jak rychlý útok na Itálii, tak na Balkán. Spojenci měli v létě 1943 k realizaci obou operací na středomořském válčišti dostatečné síly a jejich protivníci v dané situaci nebyli jednotní. Němci se sice pevně drželi na Balkáně, většina jejich sil však byla nasazena proti jugoslávským guerillám, monarchistickým i komunistickým. Italové prožívali vnitřní krizi, jež se projevovala nejen na politické, ale také na vojenské scéně. Bulharsko se snažilo držet stranou bojových akcí, v Maďarsku a Rumunsku nazrávaly odstředivé tendence ve spojenectví s Německem. Americké politické špičky, reprezentované prezidentem Rooseveltem, však rozsáhlé akce ve Středomoří odmítaly. Jednak oblast považovaly za britskou imperiální doménu a nemínily zde pozice svého spojence posilovat, jednak se tvrdošíjně držely požadavku invaze do západní Evropy jako zlomového okamžiku světové války. Americká politika si nakonec prosadila svou a její diletantská umanutost se projevila také tím, že se celý region proměnil na permanentní politicky a ekonomicky nestabilní oblast, důsledky čehož jsou pociťovány dodnes.

Přílohou časopisu jsou válečná DVD zdarma!