Události & historie druhé svetové války - 01/2013

Po delší době se opětovně vracíme na východoevropské válčiště, které jsme opustili po neúspěšném německém pokusu o prolomení sovětských obranných linií v rámci operace Zitadelle v červenci 1943. Na rozdíl od roku 1942, kdy Sověti nevydrželi čekat na německý letní útok a snažili se jej předejít, což vedlo ke katastrofě, byla situace v létě 1943 zcela odlišná. V tomto případě projevilo trestuhodnou netrpělivost německé velení, reprezentované zvláště osobou Adolfa Hitlera. Ten přikázal zaútočit na sovětskou obranu, aniž by měl připraven alternativní plán, pokud by útok neuspěl. Situace se pak vyvíjela podle podobného scénáře jako v létě 1942, ale s opačnými aktéry. Sovětská strana dokázala německý útok ustát a využila situace severně od Kurska k úspěšnému protiútoku do zad severní části německého úderného uskupení. Boj proti jižní části německého úderného uskupení sice téměř vyčerpal všechny sovětské zálohy, takže protiútok na charkovském směru se výrazně pozdržel, místo něho ale dokázali Sověti úspěšně zaútočit zcela na jihu, proti německým obranným liniím na řece Mius. I když se Němcům během července 1943 dařilo odolávat sovětským útokům, byli nuceni postupně vyklízet jednu obrannou čáru za druhou a snažit se získávat čas výměnou za opuštěný prostor. Poté, co Sověti dokázali shromáždit dostatečné síly i na charkovském směru a na konci srpna 1943 definitivně osvobodili Charkov, nezbyla Němcům jiná alternativa než rozsáhlý ústup na západní břeh řeky Dněpru. Zde chtěli sovětský postup zastavit minimálně do jara následujícího roku. Ovšem tato jejich představa nebrala příliš v úvahu narůstající ofenzivní možnosti Rudé armády, takže na konci podzimu 1943 zůstala jen pouhým přáním, zcela odtrženým od válečné reality. Přílohou časopisu jsou válečná DVD zdarma!