ARMÁDA č.9 - Přezvědné oddíly československé branné moci a obrněné automobily konstrukce Tatra

ARMÁDA č.9 - Přezvědné oddíly československé branné moci a obrněné automobily konstrukce Tatra

Pro zájemce o vojenskou historii a techniku prvorepublikové armády není neznámá koncepce speciálních podvozků automobilky Tatra a jejich využití jako vhodného základu pro obrněná vozidla. Nejdříve vytane na mysli nejznámější typ obrněného automobilu z počátku 30. let dvacátého století OA vz. 30. Ale jaká cesta vedla k výrobě tohoto typu? Na základě jakých potřeb vojenské správy byly formulovány požadavky na obrněné vozidlo? A jaké taktické úkoly měl plnit v rámci československé branné moci? Cílem publikace je přiblížit uvažování vojenských odborníků, kteří stanovili zadání na tento druh výzbroje a seznámit čtenáře s projekty obrněných vozů, které v průběhu dvacátých a třicátých let vznikaly na podvozcích automobilky Tatra. Příběh geneze, formování a vývoje konstrukce obrněných vozidel na šestikolovém podvozku Tatra je neméně zajímavý nežli osudy samotných sériově vyrobených obrněných automobilů OA vz. 30. 

    Před první světovou válkou byly k získávání zpráv o nepříteli vytvářeny přezvědné oddíly jezdectva. Ve své činnosti se opíraly především o přezvědné hlídky, které pracovaly samostatně před vlastním přezvědným oddílem zpravidla do vzdálenosti 15 kilometrů po jeho ose postupu a podél obou hranic přiděleného mu pásma. Úkolem hlídek bylo, díky jejich pohyblivosti, proniknout clonou nepřátelského předvoje, vypátrat postavení hlavních sil nepřítele. Válečné zkušenosti nakonec ukázaly, že přezvědný oddíl získá cenné zprávy většinou jen tehdy, pokud vstoupí s čelními jednotkami nepřítele do boje. Současně se prokázalo, že přezvědné hlídky nemají dostatečnou sílu, aby bez rizika podstoupily bojovou srážku. Proto postupně docházelo k doplňování přezvědných oddílů jednotkami vyzbrojenými kulomety, které již mohly účinně bojovat s nepřítelem, a otevřít si tak cestu k přezvědné činnosti. Tím se staly přezvědné oddíly hlavními činiteli průzkumu na místo přezvědných hlídek a před vlastním přezvědným oddílem postupovaly na kratší vzdálenost pouze zajišťovací hlídky skládající se ze čtyř až pěti jezdců. Použití obrněných automobilů na bojištích první světové války si vynutilo při činnosti přezvědných oddílů zařadit i tuto techniku do jejich sestav. Publikace spojuje vývoj obrněných vozidel s budováním přezvědných oddílů v prvorepublikové československé armádě.