Kruté roky v nelidské zemi

Strastiplný příběh otce, matky a jejich malého syna, kteří se stali oběťmi stalinského teroru.

Tisíce lidí během těchto teplých moskevských nocí nemohly usnout a naslouchaly. V noci po Moskvě jezdil jediný typ auta. Majitelem tohoto typu automobilu byla instituce zvaná NKVD5. Vyjížděly z nitra známých věznic Lubjanky, Butyrky nebo Lefortova a tamtéž se vracely. Jejich pasažéry byli lidé právě zatčení té noci. Budou jimi i moji rodiče. Prozatím čekají v naději, že tentokrát si pro ně nepřijdou. Proč se moje matka a otec zapojili do hnutí, které otce přivede až nad okraj hromadného hrobu na popravišti v Butovu a matku pošle na osm let do táborů Gulag na ostrovech na severu Ruska?
Gulag je dost známým pojmem, přinejmenším od dob vydání Solženicynova Souostroví Gulag. Moje vzpomínky se budou týkat většinou neznámého nebo spíše pozapomenutého gulagu – gulagu pro děti. Takový skutečně existoval, a právě v něm jsem prožil prvních sedm let života. Nadešel čas dát slovo těm nejmenším, anonymním obětem stalinského teroru.