Mým domovem je Aljaška

Popis titulu:Huntington, syn indiánky a bílého trappera žil v letech 1916-1987 a se svým přirozeným rozhledem a znalostmi divočiny byl jedním z mála domorodců, jimž naslouchali i zákonodárci. Jeho pohnuté, dobrodružné i veselé příběhy jsou zapsány v knize, uchvacující od poloviny šedesátých let miliony čtenářů a právem se řadí k tomu nejlepšímu, co americká outdoorová klasika nabízí. Bylo mně trochu líto, že tahle báječná kniha ještě nemá český překlad, zatímco třeba dílo Jacka Londona u nás vyšlo i za totality skoro kompletní. Proč jmenuju zrovna Londona? Inu, také jeden, co psal o Aljašce, ale na rozdíl od Jackových románových přibarvovánek je Huntington autentický a nadsázku nepotřebuje. Prologem knihy, vyprávějící spíše o "mužských" dobrodružstvích, je citlivá kapitola Moje matka, popisující život Jimovy matky na prahu dvacátého století a její neuvěřitelné putování mnoho set mil zasněženou Aljaškou skoro bez vybavení. Další stránky víceméně chronologicky líčí Jimmyho život a začínají patrně nejtragičtější životní událostí: smrtí matky, když byli Jim a jeho bratr malí a jejich sestra ještě v plenkách. Jako zázrakem sami přežili čtrnáct dnů v divočině plné medvědů. Zde jsem našla nesrovnalost, kvůli níž jsem chudáka Jima chvíli podezřívala z vymýšlení: Někdy si přidává na věku. Proč? Jeho příběhy mně do sebe časově zapadly až poté, co jsem si během překladu knihy psala s jeho rodinou a zjistila, že na vině je zvláštní pták, přežívající výhradně mimo lidmi nedotčenou přírodu: novinářská kachna. Než kniha v roce 1966 poprvé vyšla, rozhodl se vydavatel, že zázračné přežití maličkých dětí v divočině je nepravděpodobné a čtenáři by knize nevěřili. Jima a jeho sourozence pak udělal schválně starší. Přes tuto svévolnou "opravu" se poselství knihy neumenšilo: Jimmy Huntington šel navzdory ranám osudu neustále za svými sny a většinu z nich si vyplnil, včetně triumfálního vítězství ve dvou největších závodech psích spřežení. Kniha ve vás posílí víru v nezdolnost lidské vůle a odvahy.